Trenér je člověk, který ovlivňuje životy dětí a dospělých, a záleží jen na něm, zda zapůsobí pozitivně či negativně. Trenér by měl být někdo, ke komu můžeme vzhlížet a důvěřovat mu. Motivovat své hráče k nejlepším výkonům a jít především dobrým příkladem.
Až zpětně si možná uvědomíme, že jsme vděční za způsob, kterým nás náš trenér vedl. Ať už se jedná o sportovky na základní škole, atletickou přípravu, či lakros.
Denise Wescott jsem potkala poprvé v zimě 2008, tehdy byla hlavní trenérkou na univerzitě Mount St. Mary’s. Tahle první zkušenost mi ukázala její odhodlání a nadšení. Uspořádala školení pro trenéry v Praze, které díky své obsáhlosti končilo až kolem půlnoci a mezitím stihla ještě hodinu spinningu s českým národním týmem. Svým vyprávěním a popisem vás dokáže vtáhnout do lakrosového světa a naučit vás ho milovat. V lednu 2009 jsem měla příležitost trénovat s jejím týmem v USA a těchto 5 týdnů řadím mezi jedno ze svých nejhezčích období života, především díky Denise. Nejde tady pouze o dovednosti s lakroskou a celkovou fyzickou přípravu, na kterou dohlížela. Ukázala mi, jak správně jíst, jak být součástí kolektivu, mluvit cizím jazykem, rozvíjet lakros v Česku. Když jsi útočník, musíš používat obě ruce, být průbojný a chytrý. Když jsi brankář, nesmíš často mrkat a uhybat míči, vždy jdi proti. Sprintuj, zaber, střílej… to jsou střípky užitečných věcí, které jsem od trenérky Wescott slýchavala. Co mě ale při jednom tréninku nakoplo nejvíce, byla fráze „Don’t be lazy“. Když vám někdo řekne „Nebuď línej“, tak mu jasně chcete ukázat, že teda fakt nejste a makáte o 100% více. Její hráčky mě dokázaly strhnout k lepším výkonům a nejen mě povzbudit slovně, ale i třeba fyzicky dotáhnout do cíle.
Ať už byla Denise na hřišti, v posilovně, v kanceláři plné knih a pohárů či doma v obýváku s nákresy signálů, byla zima až praštilo, vždycky byla naprosto nadšená a oddaná jak svému týmu, tak celkově sportu lakros a to je to, co mě díky ní nejvíce inspiruje a baví.
Zdroj fotografií: www.gomuhawks.com
