1. Udržuj si svou svěžest a smysl pro humor, hlavně v krizovkách. Tvůj tým tě sleduje. Hráči vidí, jak se chováš, když se daří… a když stojí někde stranou. Sledují tě, když slabší hráč v týmu je vysloveně špatný a nejde mu to. Jestli nechceš, aby tvůj tým šílel, když se nedaří… ty nesmíš panikařit a bláznit.
2. Řekni svému týmu, ať si pod sebou sami nepodřezávají větev. Máš kapitána, který stále jen bručí a mračí se a je prostě ve špatném rozpoložení? Jestli ano, je na čase sednout si s tímto hráčem na kus řeči a vysvětlit mu, jak jeho chování působí na spoluhráče. A jak ho to odsunuje od vedoucí pozice v týmu.
3. Buď zodpovědný, ale pokorný. Viděla jsem už oba typy trenérů. Jedni, kteří se necítili pohodlně v roli lídra (možná proto, že byli mladí nebo ne o moc starší než jejich svěřenci), takže nejsou opravdu moc starostliví. Jistě, jejich oslovení je „hlavní trenér“, ale tým je tak nevidí. Na druhé straně jsem viděla trenéra, který má tým pevně pod kontrolou, ale je tak namyšlený a arogantní, že tým se necítil příjemně v jeho přítomnosti. Ani ten, ani onen je ideální.
4. Dej si pohov občas. Řekni vtípek, vyprávěj, co se ti přihodilo hloupého ten den, nebo jen povídej o každodenních věcech… bude to ještě dlouhá cesta, aby se z tebe stal člověk v očích tvých hráčů.
5. Postav se za lidi, v které máš důvěru. Když tvému nejlepšímu hráči nevyjde zápas (nebo dva, nebo tři), promluv si s ním a ujisti ho, že důvěřuješ jemu i jeho dovednostem… a že musejí máknout a nemít v kalhotách. Někdy slova povzbuzení pomůžou sundat tu tíhu a tlak z jeho ramenou.
6. Naplňuj slabiny týmu. Takže máš v týmu skvělého hráče, ale je hrozným lídrem. Křičí na své spoluhráče a bručí, když se mu něco nepovede. V podstatě, je to noční můra… ale zároveň je opravdu dobrým hráčem. Vyzvi ho k tomu, aby byl lepší. Je naší prací dát hráčům to co postrádají, jako například schopnost vůdcovství.
7. Chval silné stránky týmu. I když jsou tví hráči super sebejistí, vždycky myslí na to, že něco pokazili a zklamávají trenéra a tým. Možná, že to nikdy neřeknou nahlas, ale negativní promlouvání sám se sebou je skutečné a naší sportovci to dělají. Co takhle dát jim najevo, že dělají věci dobře… před celým týmem?
8. Uč pomocí vlastního neúspěchu. „Předpokládá se, že prváci jsou blbci“. Tohle jsem řekla našemu nováčkovi v týmu, když brečela po tréninku, protože udělala snad milion chyb. Řekla jsem jí o tom, jak jsem zapomněla dres na zápas, když jsem byla prvačka, a myslela jsem si, že mi to projde, protože jsme hráli proti opravdu dobrému soupeři. No, jsem si jistá, že už víte, jak to bude pokračovat, trenér mě chtěl nakonec postavit a já mu musela říct tu strašlivou pravdu. Moje hráčka se tak smála, až zapomněla na slzy a všechno skončilo dobře (až na to, že se bavilo na můj účet).
9. Udělej správnou věc. To znamená, že klidně pokáráš hvězdu týmu, stejně jako by to byl hráč na konci lavičky. To znamená nekřičet na rozhodčí a organizátory. To znamená stát si za svým slovem.
10. Dělej co je potřeba, ať už je to cokoliv. To zahrnuje všechno, co je zmíněno výše plus přidej „brblavou“ práci. Pomůžeš přinést vybavení na trénink, když víš, že zodpovědné osoby přijdou pozdě? Přidáš ruku k dílu tvým asistent trenérům s manuální prací, co musí být hotova? Stálá tvrdá práce by měla být puncem skvělého trenéra.
Tento článek je převzat z blogu coachky Dawn Redd.
Zdroj obrázek.
