Díky, trenére!

Sportovně-společenská akce Díky, trenére odstartovala vloni a má jasný cíl – ukázat veřejnosti, že v Česku je hodně trenérů mládeže, kterým stojí za to říct díky. Za tímto projektem jsou sportovní nadšenci, kteří objíždí celou Českou republiku, aby vybrali ty, kteří si zaslouží nejvíce pyšnit se titulem Trenér mládeže 2016.

Děkuji za příjemnou návštěvu porotců, z které vznikl tento článek a video a jsem poctěna výběrem do Top 10!

6. listopadu se odehraje velké finále v pražské hale na Podvinném mlýně, kde se bude bojovat o titul Trenér mládeže 2016 a zájezdy na zahraniční stáže.

Držme palce, ať lakros uspěje! 🙂

Jak pracují trenéři na Zbraslavi

IMG_9907

I když je naše trenérská práce pouze koníček a nikdo z nás si tím nevydělává, bereme svou roli vážně a zodpovědně. Abychom vychovávali děti v našem klubu správným směrem a sami měli dobrý pocit, pracujeme následujícím způsobem:

  • Každého hráče na tréninku s úsměvem přivítáme a na konci se s ním rozloučíme.
  • Snažíme se vcítit do hráčovy aktuální situace a psychického stavu (rodinné zázemí, škola, osobní problémy apod.).
  • Bereme ohled na jeho další aktivity/kroužky a podporujeme ho v rozvoji všestrannosti.
  • Každý hráč je jiný – postavou, nadáním, chápáním… a proto přistupujeme k hráčům individuálně, dle jejich potřeb a schopností.
  • Zajímáme se, jak se hráči daří i mimo hřiště.
  • Hráče pravidelně hodnotíme, aby naše trenérská práce a vývoj hráče měly smysl -> podtrhneme silnou stránku a zdůrazníme, na čem je potřeba zapracovat a jak.
  • Pozitivně motivujeme jmenovitě všechny hráče, a to jak slovně, tak gesty.
  • Nesoustředíme se jen na výhru. Chceme splnit cíle a úkoly, které jsme si stanovili a dřeli na nich v rámci tréninku. Výhra je pak takovou zaslouženou třešňičkou na dortu.
  • Nebojíme se mluvit – s rodiči i dětmi o organizačních povinnostech a problémech.
  • Všichni musí díky nám cítit, že jsou součástí týmu a my jsme rádi, že s nimi můžeme trávit čas.
  • Děláme program tréninků a týmových akcí tak, aby bavil hráče i trenéry.
  • Děkujeme i za maličkosti. Pořád a každému.

A tímto vám děkuji za přečtení až do konce! 🙂

Foto: Andrea Havettová

Nechejme hráče hrát…

nechejme

Zní to jako samozřejmost – trenérova role je věnovat se rovnoměrně všem svým svěřencům a prostřednictvím sportu je učit, jak se chovat na hřišti i mimo něj. Hráč se soustředí především na vlastní hru a spolupráci s týmem. Rozhodčí píská v rámci pravidel fair play a fanoušci povzbuzují hráče k lepším výkonům i dobrému pocitu ze hry.

Ale funguje to tak v praxi? Nejednou se na hřišti stane, že hráči mají potřebu radit trenérovi koho a proč vystřídat, trenéři pokřikují na rozhodčí, jak by měli pískat a fanoušci se následně tímto chováním nechají strhnout. Výsledkem jsou pak zklamané obličeje hráčů, rozčilení rozhodčí a rozpačití rodiče.

Přitom je docela jednoduché soustředit se na svou pozici a dát do výkonu maximum (ať už se jedná o hráče, trenéra, rozhodčího či fanouška). Na konci zápasu jsme potom spokojenější a zároveň jdeme příkladem i všem ostatním účastníkům. Ostatně dobrá nálada je nakažlivá a je bezpochyby nejlepším receptem, jak si užít hru na 100 %!

Dobří trenéři vs. Skvělí trenéři

Dobří trenéři Skvělí trenéři
Plánují. Plánují každý detail na základě silné osobní filozofie.
Povzbuzují a motivují. Motivují láskou a dostanou od svých hráčů každý kousek pozornosti a energie.
Rozumějí hře. Rozumějí hře a jejich hráčům/atletům, a umí učit obojí.
Mají silnou víru. Mají důvěru.
Jsou pozitivní. Mají pozitivní nadšení.
Mluví o tom, co očekávají. Mají hráče, kteří splňují jejich očekávání, protože se postaví nesprávnému chování či polovičnímu úsilí. Získají si lásku a úctu svých hráčů.

58-greer-chat

 

Zdroje:
– Martens Reiner, Úspěšný trenér, Grada 2006
– www.messiah.edu

 

Zásady fair play pro trenéry

 

 

  1. Budu rozumný při plánování zápasů a tréninků, budu pamatovat na to, že mladí sportovci mají i jiné zájmy a povinnosti.
  2. Budu učit své svěřence hrát spravedlivě a respektovat pravidla, organizátory a protihráče.
  3. Ujistím se, že všichni svěřenci dostanou vyrovnané a nestranné hodnocení, podporu a čas na hřišti.
  4. Nebudu se zlobit nebo křičet na své hráče za to, že udělají chybu nebo jim nevyjde zápas. Budu pamatovat na to, že děti se hrou baví a musíme je povzbudit a dodat jim sebedůvěru.
  5. Ujistím se, že tréninkové vybavení a zázemí je bezpečné a odpovídá věku a schopnostem sportovců na tréninku.
  6. Budu pamatovat na to, že děti potřebují trenéra, ke kterému mohou vzhlížet. Budu velkorysý s chválou a půjdu dobrým příkladem.
  7. Dosáhnu řádného školení a budu pokračovat v rozšiřování trenérských dovedností.

 

Zdroje:

– http://www.coachesbc.ca/

– http://mind-shaker.com/fair-play-can-be-mindshaking/

 

10 věcí, které dělají skvělé trenéry

SPORT-COACHING

 

1. Udržuj si svou svěžest a smysl pro humor, hlavně v krizovkách. Tvůj tým tě sleduje. Hráči vidí, jak se chováš, když se daří… a když stojí někde stranou. Sledují tě, když slabší hráč v týmu je vysloveně špatný a nejde mu to. Jestli nechceš, aby tvůj tým šílel, když se nedaří… ty nesmíš panikařit a bláznit.

2. Řekni svému týmu, ať si pod sebou sami nepodřezávají větev. Máš kapitána, který stále jen bručí a mračí se a je prostě ve špatném rozpoložení? Jestli ano, je na čase sednout si s tímto hráčem na kus řeči a vysvětlit mu, jak jeho chování působí na spoluhráče. A jak ho to odsunuje od vedoucí pozice v týmu.

3. Buď zodpovědný, ale pokorný. Viděla jsem už oba typy trenérů. Jedni, kteří se necítili pohodlně v roli lídra (možná proto, že byli mladí nebo ne o moc starší než jejich svěřenci), takže nejsou opravdu moc starostliví. Jistě, jejich oslovení je „hlavní trenér“, ale tým je tak nevidí. Na druhé straně jsem viděla trenéra, který má tým pevně pod kontrolou, ale je tak namyšlený a arogantní, že tým se necítil příjemně v jeho přítomnosti. Ani ten, ani onen je ideální.

4. Dej si pohov občas. Řekni vtípek, vyprávěj, co se ti přihodilo hloupého ten den, nebo jen povídej o každodenních věcech… bude to ještě dlouhá cesta, aby se z tebe stal člověk v očích tvých hráčů.

5. Postav se za lidi, v které máš důvěru. Když tvému nejlepšímu hráči nevyjde zápas (nebo dva, nebo tři), promluv si s ním a ujisti ho, že důvěřuješ jemu i jeho dovednostem… a že musejí máknout a nemít v kalhotách. Někdy slova povzbuzení pomůžou sundat tu tíhu a tlak z jeho ramenou.

6. Naplňuj slabiny týmu. Takže máš v týmu skvělého hráče, ale je hrozným lídrem. Křičí na své spoluhráče a bručí, když se mu něco nepovede. V podstatě, je to noční můra… ale zároveň je opravdu dobrým hráčem. Vyzvi ho k tomu, aby byl lepší. Je naší prací dát hráčům to co postrádají, jako například schopnost vůdcovství.

7. Chval silné stránky týmu. I když jsou tví hráči super sebejistí, vždycky myslí na to, že něco pokazili a zklamávají trenéra a tým. Možná, že to nikdy neřeknou nahlas, ale negativní promlouvání sám se sebou je skutečné a naší sportovci to dělají. Co takhle dát jim najevo, že dělají věci dobře… před celým týmem?

8. Uč pomocí vlastního neúspěchu. „Předpokládá se, že prváci jsou blbci“. Tohle jsem řekla našemu nováčkovi v týmu, když brečela po tréninku, protože udělala snad milion chyb. Řekla jsem jí o tom, jak jsem zapomněla dres na zápas, když jsem byla prvačka, a myslela jsem si, že mi to projde, protože jsme hráli proti opravdu dobrému soupeři. No, jsem si jistá, že už víte, jak to bude pokračovat, trenér mě chtěl nakonec postavit a já mu musela říct tu strašlivou pravdu. Moje hráčka se tak smála, až zapomněla na slzy a všechno skončilo dobře (až na to, že se bavilo na můj účet).

9. Udělej správnou věc. To znamená, že klidně pokáráš hvězdu týmu, stejně jako by to byl hráč na konci lavičky. To znamená nekřičet na rozhodčí a organizátory. To znamená stát si za svým slovem.

10. Dělej co je potřeba, ať už je to cokoliv. To zahrnuje všechno, co je zmíněno výše plus přidej „brblavou“ práci. Pomůžeš přinést vybavení na trénink, když víš, že zodpovědné osoby přijdou pozdě? Přidáš ruku k dílu tvým asistent trenérům s manuální prací, co musí být hotova? Stálá tvrdá práce by měla být puncem skvělého trenéra.

 

Tento článek je převzat z blogu coachky Dawn Redd.

Zdroj obrázek.